Read the Bible

¹ Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna."

² Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer."³ Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?"⁴ Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna."⁵ Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem."⁶ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

⁷ A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi."⁸ Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?"⁹ I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě."¹⁰ Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil.¹¹ Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.

¹² Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.¹³ Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let.¹⁴ Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.¹⁵ Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.¹⁶ Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti."

¹⁷ Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň.¹⁸ V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu,¹⁹ zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců,²⁰ Chetejců, Perizejců a Refájců,²¹ Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců."