Read the Bible

¹ Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:² Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,³ Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,⁴ Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,⁵ Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,⁶ Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁷ Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.⁸ Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.⁹ Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.¹⁰ Hlas v¹¹ Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,¹² Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.¹³ Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.¹⁴ V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.¹⁵ Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.¹⁶ Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.¹⁷ A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁸ A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.¹⁹ Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.²⁰ Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.²¹ Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.²² Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.²³ Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.²⁴ Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.²⁵ Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.