Read the Bible

¹ Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.² Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.³ Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.⁴ Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.⁵ Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.⁶ Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.

⁷ Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,⁸ byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.⁹ Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.¹⁰ Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?¹¹ Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;¹² člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.¹³ Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.¹⁴ Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.¹⁵ Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.

¹⁶ A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,¹⁷ zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.¹⁸ Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;¹⁹ voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.²⁰ Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.²¹ Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.²² Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."