Read the Bible

¹ Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.² Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.³ Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.⁴ Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.⁵ Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:

⁶ sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.⁷ Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:⁸ Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;⁹ vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;¹⁰ svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;¹¹ oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,¹² a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;¹³ užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

¹⁴ Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.¹⁵ Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?¹⁶ Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?¹⁷ Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,¹⁸ dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lit¹⁹ Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.²⁰ Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?

²¹ Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.²² Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;²³ avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.²⁴ Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."